„Způsob založení s. r. o. je úplně jednoduchý,“ utkvěla mi věta ze školních lavic z hodin ekonomiky na střední škole. Poté profesor začal všechno vysvětlovat. Myslela jsem si tedy, že všechno bude legrace. Jenže brzy se ukázalo, že je to nad mé síly…
Nabízím zlaté české ručičky
V hlavě už jsem měla koncept eshopu, nabízejícího kvalitní rukodělné výrobky. V okolí vesnice, ze které pocházím, žije spousta šikovných lidí. Moje babička plete fantastické vlněné ponožky. Sousedka ob dva domy umí nádherné háčkované dečky. Posbírala jsem kontakty. Navštívila jsem šikuly v okolí a seznámila je se svým nápadem. Souhlasili.
Web si udělám za hubičku
„Pěkný web a doslova za hubičku,“ pomyslela jsem si, když jsem se probírala internetem a narazila na tvůrce webových stránek. Zaregistrovala jsem se a brzy zjistila, že si dokážu docela obstojný eshop udělat i sama. Jenže to je jenom jeden krok. Jak ale založit s. r. o.? Jak dlouho to trvá?. „Zítra si všechno zjistím,“ rozhodla jsem se pevně.
Ze všeho se mi točí hlava
Další den jsem skutečně začala hledat, co všechno tento krok obnáší. Na pomoc jsem si vzala i školní sešit s poznámkami z ekonomie, ale byly mi k ničemu. Dala jsem tedy přednost internetu. „Tak tohle nezvládnu,“ zaklapla jsem notebook zklamaně. Hlavou mi vířily pojmy jako společenská smlouva, obchodní rejstřík, notář… Netušila jsem, za jaký konec chytnout proces své přeměny na podnikatelku. Naštěstí jsem se například v tomto článku dozvěděla, že založení firmy se dá zvládnout snadno i do druhého dne. Můj strach z neznáma to ale nerozptýlilo.
Nepromyšlená koupě se kamarádovi vymstila
„Nebylo by lepší obrátit se na někoho, kdo ty společnosti umí zakládat? Nebo si koupit nějakou hotovou společnost s eshopem?“ napadlo mne. Nasadila jsem si tím brouka do hlavy. Svěřila jsem se s tím i rodině, přátelům a známým. „Zásadně nic nekupuj. Žádný eseróčko, o kterém nic nevíš. Může se ti to šeredně vymstít,“ vychrlil na mně spolužák ze střední školy, když jsme se náhodně potkali na zastávce autobusu.
Moje heslo: Důvěřuj, ale prověřuj
Sotva jsme se pozdravili a vzájemně se poptali, jak se nám daří, začal mi srdceryvně líčit, jak si koupil společnost s ručením omezeným. Chtěl se vyhnout úřednímu kolečku a přijít rovnou k hotovému. Přirozená lenost zvítězila. Prodejce ho ujistil, že společnost má všechny závazky vypořádané. Můj milý spolužák ale zapomněl na jedno důležité heslo: „Důvěřuj, ale prověřuj,“ Já sama se jím snažím řídit.
Bývalý majitel zapomněl informovat
Zkrátka prověrku majitelů a závazků společnosti si udělal jenom zběžně. Celý natěšený, jak se pustí do víru podnikání, a bude mít zisky, podepsal smlouvu a… Brzy ho potkalo nepříjemné vystřízlivění. Zničehonic se začaly vynořovat závazky, o kterých vůbec nic netušil. Bývalý majitel ho neinformoval. Kdyby se do zakládání společnosti pustil sám, vyšlo by ho to levněji, protože náklady se díky změnám zákonů snižují, jak se dočtete třeba tady. Také by nic neriskoval.
Někdo dřív střílí, než míří
„S tím eseróčkem přebereš i jeho závazky. Třetí osobu nezajímá změna majitele. Vymáhat je budou po tobě,“ vysvětloval Petr. No jasně, on vždycky dřív střílel, než mířil… jenže stejně bych mohla dopadnout i já! Moje úvahy o tom, že bych nějakou společnost koupila, Petr svojí zkušeností poslal do propadliště dějin. Ne, nehodlám pokoušet osud. Chci začít s čistým štítem, tedy novou společností. Nebudu přece platit ničí dluhy. Nakonec jsem se rozhodla pro druhou variantu: nechat si společnost založit na klíč od profíků. Dodala jsem jim potřebné doklady a druhý den se stala majitelkou eshopu…
